Diagnóza srdeční selhání není v dnešní době neřešitelný problém, naopak. Díky posunům dnešní medicíny, dodržování doporučeného režimu a aktivnímu přístupu pacienta jde s takovým onemocněním žít spokojeně. Nikdy ale není na škodu dozvědět se o své nemoci trochu víc. Pojďme se podívat na srdeční selhání trošku zblízka. Není totiž jenom jedno. Lékaři jich rozeznávají hned několik. Kdyby se náhodou lékař při další návštěvě zmínil o některém z nich, budete přesně vědět, o čem je řeč.
Jak jsme už zmínili, typů srdečního selhání rozlišujeme několik. Není ale potřeba začínat hned složitostmi. To základní bývá často tím nejdůležitějším. V případě srdečního selhání mluví totiž lékaři nejčastěji o akutním a chronickém. Pokud dojde k akutnímu srdečnímu selhání, jedná se o náhlý a akutní stav, při kterém v řádu hodin či minut dochází k výraznému zhoršení příznaků a pacient může být i v ohrožení života. Často je proto potřeba volat záchrannou službu a obvykle následuje hospitalizace. Naopak chronické srdeční selhání se u pacienta rozvíjí pozvolna a dlouhodobě. Jedná se o dlouhodobý stav, kdy srdce nedokáže správně a dostatečně pumpovat krev a tělo tak nezvládá fungovat jako dříve.1
Typ srdečního selhání rozlišujeme i podle toho, jaká srdeční komora je oslabená. K srdečnímu selhání může totiž dojít jak v levé, tak i v pravé srdeční komoře, ale také v obou komorách zároveň.2
Levá srdeční komora je umístěna v levé spodní části našeho srdce a stará se o pumpování okysličené krve do našeho těla. K levostrannému srdečnímu selhání dochází tehdy, když levá srdeční komora přestává fungovat jako pumpa. Srdce pak není schopné pořádně rozvádět okysličenou krev po těle. Tkáním a orgánům se tak nedostanou všechny potřebné živiny, krev se navíc začne hromadit na plicích, což může způsobit obtíže při dýchání a pocit dušnosti. Levostranné srdeční selhání je u pacientů nejčastější.
Pravá srdeční komora má na starost pumpování krve z těla do plic, kde potom dojde k jejímu okysličení. Když pravá srdeční komora nedokáže plně fungovat, mluvíme o pravostranném srdečním selhání. Hlavním projevem je hromadění krve v těle a tvorba otoků, nejčastěji v oblasti dolních končetin, kolem kotníků a výše. V našem organismu je vše propojené a není tomu jinak ani v případě srdečního selhání. Pravostranné srdeční selhání je obvykle vyvoláno levostranným srdečním selháním. Hromadění krve na plicích způsobené levostranným srdečním selháním totiž nutí pravou komoru k vyššímu výkonu. To ji může přespříliš zatížit a ona začne selhávat.
Aby to nebylo tak jednoduché, srdeční selhání se dělí také podle toho, jaká část srdeční činnosti má omezenou funkci. Mluvíme pak o systolickém a diastolickém srdečním selhání.5 Předtím, než se pustíme do jejich vysvětlení, pojďme si říct, co to vlastně ona systola a diastola jsou.
Systola je srdeční stah, tedy mechanismus, při kterém dochází ke stažení srdečního svalu obou komor a vypuzení krve z levé komory do těla a z pravé komory do plic. Diastola se říká úseku mezi dvěma systolami, tedy mezi dvěma srdečními stahy, kdy se srdeční sval komor uvolňuje a komory se plní krví, která je pak při dalším stahu opět vyslána nazpět do oběhu.6 Od toho, jak funguje, respektive nefunguje tento mechanismus v našem srdci, se odvíjí další dva typy srdečního selhání.
Nepřehlížejte signály vašeho těla a zapomeňte na slova „to nic není, to vydržím“. Nečekejte, až napočítáte 5 důvodů, proč jít k lékaři, někdy stačí jen jeden. Protože pokud vaše srdce nebude dostatečně silné, nebudete mít dostatek síly ani vy.
Stahy srdce jsou nezbytné k pumpování krve a zachování krevního oběhu. V momentě, kdy se srdeční komora nedokáže dostatečně stahovat, dochází k systolickému srdečnímu selhání. Lékaři této poruše fungování srdce říkají systolická dysfunkce. Obvykle k ní dochází, když je svalovina srdečních komor oslabená či přetížená. Systolické srdeční selhání je celkově častější u mužů než u žen.7
K diastolickému srdečnímu selhání dochází, když je srdeční sval oproti normálnímu stavu zesílený neboli zbytnělý. Co to ale znamená? Zjednodušeně jde o to, že srdeční svalovina komor se zvětšuje v reakci na zvýšenou zátěž, kterou představuje například vysoký krevní tlak, nebo v důsledku některých jiných chorob. Je to proces podobný zvětšování svalů při posilování a zvedání činek. Pro srdeční komory je pak těžší se v diastole uvolnit a plnit se krví. Tento problém se odborně nazývá diastolická dysfunkce. Prakticky to pak znamená, že se krev hromadí před postiženou komorou. K diastolickému srdečnímu selhání dochází obecně o něco častěji u žen než u mužů.