Snad každému se občas honí hlavou milion věcí. Když ale do života vstoupí nemoc, často se vše ještě znásobí a my se potýkáme s celou řadou pocitů. Jsou normální, nebo nejsou? Ostatní to určitě zvládali lépe, a co teď já? Ubezpečujeme vás, že všechny jsou normální a patří k věci. A nepříjemné momenty mohou nakonec vést ke spokojenosti.
Poslední dobou se trochu zadýchávám a mám oteklé kotníky. Asi to bude tím, že stárnu. Nejsem už nejmladší a lepší to nebude. Ale jinak se cítím vlastně v pohodě. Na to, že mám po padesátce, je to pořád ještě dobrý. Jen ta únava mě teď zdolává a hůř se mi spí. Poznáváte se v tom? Možná řada z vás měla podobné pocity předtím, než vám bylo diagnostikováno srdeční selhání.
Při prvním vyřknutí diagnózy srdeční selhání se může zdát, že je to pro nás životní stopka. Dozvědět se, že jsme vážně nemocní, je velkým zásahem do života. Často nám běží v hlavě myšlenky jako: „Vždyť jsem zdravý, krom únavy a trochu oteklých nohou mi nic není. Nemocné srdce, to já přece nemám.“ Srdeční selhání nelze brát na lehkou váhu, ale není ani nutné se z něj hroutit. V dnešní době moderní medicíny to nemusí znamenat konec života, naopak. Život se pacientům po diagnostikování a nasazení vhodné léčby, díky dodržování režimových opatření a pravidelným kontrolám u lékaře, může zlepšit. Možná, že budete žít v pomalejším tempu, ale to ještě neznamená, že si to nemůžete užívat.
Diagnóza závažného onemocnění může být šokující. Znamená to životní změnu nejenom pro vás. Dejte si proto na čas a informaci vstřebávejte tak dlouho, jak potřebujete. Nikdo se nemůže zlobit, že si potřebujete na novou situaci zvyknout. A hlavně na to nebuďte sami, ve dvou se to vždycky lépe táhne. Vaši blízcí vás však můžou podpořit, jen pokud budou mít dostatek informací o vašem zdravotním stavu. Vysvětlete jim, jak se cítíte a s čím potřebujete pomoci. Neochuzujte se o drahocenné chvíle s rodinou a přáteli. Nejistota a strach z nové situace vás nesmí paralyzovat a sebrat vám šťastné chvíle, protože jich můžete mít pořád spoustu. Pokud je pro vás obtížné dopravit se třeba na rodinnou oslavu, požádejte své blízké o pomoc. Nemyslete si automaticky, že byste mohli být na obtíž, a budete překvapeni, jak rádi se všichni zapojí do vašich aktivit. Život se srdečním selháním je týmová práce. Pacient, lékař a jeho blízcí. Pokud by se vám o nemoci přeci jen nechtělo mluvit se svými blízkými, popovídejte si s odborníkem, kterého vám doporučí lékař.
Nejdůležitější je zůstat aktivní a neodpírat si činnosti, které váš těší. Maraton už sice nezaběhnete, ale stále je řada aktivit, které po konzultaci s lékařem můžete směle vykonávat. Procházky, jízda na kole nebo milování. Přesně tak, ani jednoho se nevzdávejte. Hormony štěstí, které se vám při těchto aktivitách vyplavují, vás zase navedou na veselou notu. Stabilní pacienti mohou vést normální sexuální život. Pohlavní styk prý odpovídá vystoupání po schodech do dvou pater. A je jen na vás, v jakém tempu si tato „dvě patra“ užijete. A když byste přeci jen měli obavy, mluvte o nich. Překonat je pak můžete ve dvou. Lékař vám vždy pomůže stanovit aktivity, které jsou pro vás vhodné. Četba, cestování, deskové hry, kino, divadlo nebo opera. Možností je spousta.
Nebojte se začít s něčím zcela novým. Třeba najdete něco, co jste chtěli celý život vyzkoušet, a nebyl na to čas. Udělejte si ho. Naučte se vařit, pište povídky, pěstujte květiny, vyrábějte čelenky na ples a pro nevěsty, skládejte modely aut nebo založte knižní klub s kamarády. Cokoliv, co udělá váš život zase o něco bohatší. A že máte obavy? A kdo by je neměl, všichni se bojíme nových a neznámých věcí. Ale přesně ty nakonec mohou udělat náš život o moc lepší. Mluvte se svým partnerem a sdílejte s ním své pocity a třeba i nejistoty. Neochuzujte se o to, co život nabízí. Možná bude srdeční selhání pro vás novým impulzem pro aktivnější přístup k životu.