Srdeční selhání řadíme mezi závažná onemocnění, u kterých je pro prožití co nejkvalitnějšího života pacienta nezbytná pomoc odborníka. Kromě toho, že odborníci rozlišují různé typy srdečního selhání, pracují i s hodnocením jeho závažnosti. Ta se zpravidla odvíjí od závažnosti příznaků, které pociťujete. Pojďme se podívat na to, jak nad vaším onemocněním přemýšlejí lékaři. Je možné, že se s takovým hodnocením srdečního selhání nikdy nesetkáte, a není to ani nezbytně nutné. Pokud byste se ale přece jen setkali, budete základním způsobem rozumět tomu, oč se jedná.
Aby to nebylo tak jednoduché, existuje hned několik možných přístupů k hodnocení závažnosti srdečního selhání. Tím nejčastějším je systém, který odborníci nazývají NYHA (New York Heart Association), ve volném překladu Srdeční asociace New Yorku. Podle tohoto systému lékaři rozlišují první, druhou, třetí a čtvrtou třídu srdečního selhání. Každá třída určuje, do jaké míry nemoc omezuje pacienta při jeho fyzické aktivitě. Třída I je nejméně závažná, třída IV je nejzávažnější.
Diagnóza srdečního selhání může znít strašidelně, ale i závažné onemocnění jako srdeční selhání lze zvládat. I když máte závažnější typ srdečního selhání, není třeba na nic rezignovat. Naopak, o to více dodržujte režimová opatření a pečujte o sebe.
Pacient není při vykonávání obvyklé fyzické aktivity nijak limitován. Nepociťuje vysokou únavu, silné až nepříjemné či bolestivé bušení srdce (odborně se nazývá jako palpitace) ani potíže při dýchání. Běžná každodenní námaha u něj nezpůsobuje pocit vyčerpání. Nemocný tedy zvládá běžnou fyzickou aktivitu včetně rychlé chůze či běhu.
Každodenní námaha pacienta částečně vyčerpává a jeho fyzická činnost je mírně omezená. Při lehké tělesné aktivitě pociťuje mírnou únavu, objevuje se nepříjemné nebo bolestivé bušení srdce (palpitace) a potíže při dýchání, tzv. dušnost. Nemocný zvládá vykonávat pouze lehkou tělesnou námahu. I běžná fyzická aktivita u něj vyvolává nežádoucí obtíže.
Třetí třída je charakterizována značným omezením tělesné činnosti. I menší než běžná námaha vede k silnému pocitu únavy, nepříjemnému či bolestivému bušení srdce, velkým dýchacím potížím či úplnému vyčerpání. Míra potíží není adekvátní vynaloženému fyzickému úsilí. V klidovém stavu se ale u pacienta problémy neobjevují. Nemocný tedy cítí únavu a jiné obtíže při základních denních činnostech, jako je například pomalá chůze, oblékání či mytí.
V případě nejzávažnější, čtvrté třídy člověk není schopen vykonávat fyzické aktivity bez silných potíží. Obtíže se vyskytují při jakékoliv tělesné činnosti. I v klidovém stavu člověk zažívá nepříjemné či bolestivé bušení srdce a velké problémy s dýcháním. Pokud se pacient pokouší ve fyzické aktivitě pokračovat, potíže se zhoršují. Kvůli klidovým obtížím není soběstačný.1